Napěťový zdroj i proudový zdroj jsou si velmi podobné, avšak jsou zcela odlišné. Rozdíl mezi oběma zdroji se nejlépe pochopí vysvětlením si obou pojmů zvlášť. Takže jaký je mezi nimi rozdíl?

Napěťový zdroj

Jedná se o stejnosměrný zdroj, který má nulový vnitřní odpor. Jestliže zdroj jakkoliv zatížíme, nevzniká u toho žádný úbytek napětí na vnitřním odporu zdroje, a tudíž je na svorkách zdroje neustále stejné napětí. Tato charakteristika však platí pouze pro ideální zdroj.

Reálný napěťový zdroj má vždy nenulový vnitřní odpor. Při zatížení tak na něm vzniká úbytek napětí, který se následně projeví poklesem napětí na svorkách. Jestliže by se svorky zkratovaly, půjde do nich pouze takový proud, který ve vnitřním odporu zdroje vytvoří úbytek napětí, který se rovná napětí na svorkách nezatíženého zdroje.

Proudový zdroj

Ideální proudový zdroj má nekonečný vnitřní odpor, což způsobuje VA charakteristika. Ta zajistí tok konstantního proudu při jakémkoliv napětí na svorkách, připojené zátěži. U ideálního proudového zdroje tak může napětí na svorkách nabývat jakýchkoliv hodnot, tudíž pracuje s nekonečnem.

Reálný proudový zdroj je však opět trochu jinde. Nemá vyloženě oproti ideálnímu proudovému zdroji vyšší vnitřní odpor. Umí se však lépe chovat v určitém úseku VA charakteristiky podobně jako ideální zdroj, ale při překročení mezní hodnoty ztrácí obvod svou funkci. Dokud má tedy dostatečnou rezervu, může zvyšovat napětí na svorkách.

Jaký je mezi nimi rozdíl?

Napěťový zdroj by měl vždy dodávat konstantní napětí, a to bez rozdílu zatížení. Tato charakteristika odpovídá například 230V zásuvce nebo baterii. Kupříkladu autobaterie má stále napětí 12 V. A je jedno zda má automobil zapnuta všechna světla nebo jen potkávačky. Proud se mění, napětí zůstává.

Princip proudového zdroje je možné definovat například na nabíječkách baterií. V tomto případě teče do baterie konstantní proud, ale jen do určitého napětí. Poté přechází zdroj do jiného režimu.