Ke konci 19. století byla známa existence Maxwellovi teorie elektromagnetického pole, avšak nikdo reálně neprokázal působení elektromagnetických vln a ani nebyly známy jejich vlastnosti. To se podařilo až mladému německému fyzikovi a matematikovi Heinrichu Rudolfu Hertzovi. Tento nadaný vědec a vysokoškolský profesor se narodil v Hamburku a vynikal zejména všestranným nadáním, stejně tak i mimořádnou manuální zručností.

Elektromagnetické vlny

Hertz se rozhodl experimentálně ověřit podobu elektromagnetických vln, k čemuž využil rezonanci. Po mnohých pokusech nakonec využil jeden z vodičů – oscilátor, který rozkmital jiskrovým výbojem a na druhém dostatečně vzdáleném - rezonátoru začaly rovnoběžně přeskakovat jiskry, jako důkaz kmitání. Na základě těchto experimentů dokázal teoreticky velmi dobře popsat praktické vlastnosti elektromagnetického vlnění a v roce 1887 oficiálně potvrdil existenci elektromagnetických vln. Mimo jiné prozkoumal i zákony jejich šíření, odrazu, ohýbání, polarizace a lomu. Tento mimořádný objev položil základy pro rozvoj bezdrátové telegrafie, později i radiotechniky a tím pádem přístrojů, které nás v dnešní době obklopují. Mezi ně patří například rádio, televize, chytré telefony anebo Wi-Fi. Hertzovi tento objev přinesl nemalé uznání ve vědeckém světě a současně i členství v mnoha vědeckých společnostech.

Ve zmíněném roce si Hertz rovněž všiml, že při rezonanci vznikají delší jiskry, a to v případě, že na experimentální zařízení dopadá světlo nebo ultrafialové záření. Toto náhodné zjištění umožnilo popsání dalšího úkazu tentokráte, fotoelektrického jevu. Kromě uvedených objevů vynalezl i tzv. Hertzův generátor elektromagnetických vln a Hertzův rezonátor. Hertz se zabýval i dalšími oblastmi fyziky, kde se především zaměřil na problematiku pružnosti, pevnosti a fluorescenční vlastnosti látek.

O svém experimentu s elektromagnetickými vlnami napsal odbornou knihu „O velmi rychlých elektrických kmitech.“ Roku 1890 uveřejnil pojednání „O základních elektrodynamických rovnicích pro tělesa v klidu“ a v posledních letech svého života ještě zpracoval matematickou teorii zákonů mechaniky. Vydání poslední z prací s názvem „Principy mechaniky v nových souvislostech“ se už, ale nedožil.

Heinrich Hertz zemřel poněkud předčasně ve věku 37 letech, ze současného pohledu na poměrně banální onemocnění zánět dásní s následkem sepse. Jeho život byl krátký, nicméně jedinečný vědecký přínos je neopominutelný a jeho odkaz přetrvává dodnes. Na Hertzovu počest byla pojmenována jednotka frekvence hertz označovaná zkratkou Hz.