Edith Clarke, ve své době velmi výjimečná žena, se narodila 10. února 1883 v Marylandu jako jedno z devíti dětí do prosperující rodiny. Dostalo se jí výchovy typické pro dívky jejího postavení, kde byl kladen důraz na přípravu mladých žen pro manželství a mateřství. V internátní škole pro dívky se učila latinu, anglickou literaturu a historii. Absolvovala také náročné školení v aritmetice, algebře a geometrii, které položilo základ její budoucí kariéry.
Ve 12 letech osiřela a své dědictví po rodičích využila k financování svého vzdělání na Vassar College, kde studovala matematiku a astronomii. Poté se živila jako učitelka matematiky a během této doby si uvědomila, že její skutečnou vášní je strojírenství a rozhodla se získat v tomto oboru formální vzdělání. V roce 1918 se zapsala na MIT a následující rok se stala první ženou, která na tomto institutu získala titul v oboru elektrotechniky.

Inženýrka a badatelka

Hledala práci jako inženýrka, ale jako žena ji nemohla najít. Vydržela v hledání a nakonec získala místo vedoucí počítačů v oddělení turbínového inženýrství společnosti General Electric a zde dosáhla značného úspěchu. Ve volném čase pracovala na svých vynálezech a vytvořila Clarkův kalkulátor, jednoduché grafické zařízení, které velmi rychle řešilo rovnice zahrnující elektrický proud, napětí a impedanci v přenosových vedeních. Její práce ale nebyla řádně ohodnocena, a tak v letech 1921 - 1922 přijala místo na Konstantinopolské ženské koleji v Turecku, kde vyučovala mladé ženy fyziku. Poté cestovala po Evropě, trávila čas v Rakousku, Německu, Holandsku a Anglii. Když se v roce 1922 vrátila, GE jí znovu nabídla práci, tentokrát místo elektroinženýrky – první profesionální elektroinženýrky ve Spojených státech. Z General Electric odešla v roce 1945. V roce 1947 nastoupila na fakultu elektrotechnického oddělení na Texaské univerzitě v Austinu a stala se první ženou profesorkou elektrotechniky v zemi. Učila deset let a v roce 1957 odešla do důchodu.

Úspěchy

V roce 1925 získala patent na Clarkův kalkulátor a pokračovala v získání alespoň dvou dalších patentů, jednoho pro přenos elektrické energie v roce 1927 a druhého pro elektrický obvod v roce 1944.
Pracovala také na návrhu a stavbě vodních elektráren na Západě, včetně přehrady Hoover Dam, kde přispěla svými elektrotechnickými znalostmi k vývoji a instalaci turbín, které tam dodnes vyrábějí vodní energii.
Edith Clarke se v roce 1948 stala první členkou Amerického institutu elektrotechniků.
V roce 1954 obdržela Cenu společnosti žen inženýrek za úspěch.
V roce 2015 byla posmrtně uvedena do National Inventors Hall of Fame.

Edith Clarke zemřela 29. října 1959 ve věku 76 let.